Rozhovor – Petr Pokorný

Je tu jaro a s ním i další rozhovor s jedním z našich zkušenějších herců. Nechejte se opět vnést do divadelní atmosféry slovy Petra Pokorného alias Boha ve hře Druhá smrt Johanky z Arku.

Blíží se čtvrtá (a páteční) repríza našeho představení Druhá smrt Johanky z Arku a to nám dává jedinečnou šanci vyzpovídat dalšího herce našeho ansámblu, jednoho z představitelů hlavních rolí v této hře. Není jím nikdo jiný než Petr Pokorný.

Na úvod bych se ráda zeptala, jak jsi roli Boha vlastně uchopil. Změnilo se něco v aranžmá nebo v přístupu k postavě od chvíle, kdy jste absolvovali premiéru?

Samozřejmě, hra se i po premiéře stále zkouší a přijít na motivaci, co a proč dělá bůh, není úplně snadné. Přešli jsme z provedení, kdy bůh působil spíše jako mentor, do polohy více konfrontační. Takže divák lépe vidí, o co té které postavě jde.

Jak jsem uvedla, v pátek tě čeká již čtvrtá repríza této hry. Cítíš se v roli jistější?

S rolí se člověk sžívá, takže s každou další reprízou je postava barvitější a důvěryhodnější. Nebo měla by být alespoň v to doufám. Jsem tedy stále božštější. (smích)

Pomohla ti nějak postupová přehlídka, kterou soubor nedávno absolvoval?

Zcela určitě se jedná o novou zkušenost. Především následná diskuse s lektory nám přinesla mnoho podnětů. Každopádně jakákoliv zpětná vazba je potřebná. Samotný potlesk na konci může být přeci jen zdvořilostní. Určitě to v nás nastartovalo určitou soutěživost, snahu být ještě profesionálnější.

Co herecký kolektiv? Jaká panuje před představením atmosféra?

Všichni, kteří v představení učinkují nebo jsou jinak zainteresování, to dělají s nadšením, ostatně v ochotnickém souboru to jinak nejde. A myslím že i lidsky si všichni docela rozumíme.

Na scéně se postupně objeví pouze tři herci. Spatřuješ v tom pozitivum, či negativum?

Každá věc má rub a líc. Ale přiznám se, že jsem o tom takto nepřemýšlel. Každá hra je kolektivní záležitost, ať už se na jevišti objeví 3 lidé, nebo 10, vždycky je to pozitivní.

Když divák uvidí název hry na plakátě, nejspíš ho jako první napadne otázka, o čem vlastně ta hra může být. Jsi jedním z protagonistů – o čem je ta hra pro tebe?

O tom, že i v krajních situacích, kdy jde o život, dokáže člověk řešit malichernosti a zároveň, pokud má v sobě alespoň trochu ideálů, je schopen vzepřít se obludné mašinérii, která od něho vyžaduje naprostou poslušnost. Divák může nahlédnout, že samozřejmost demokracie, kterou dnes zažíváme, se může snadno změnit v nabídku okovů a ostnatého drátu. A my potřebujeme Johanky jako majáky k ideálům svobody.

Je pravdou, že tato hra patří mezi náročnější kusy. Jakému typu diváka bys ji doporučil?

Každému, komu není lhostejný jeho osud, osud jeho dětí a chce si připomenout proč lidé tak touží po svobodě a jsou ochotni obětovat i život.

Chtěl bys ještě něco vzkázat divákům, kteří uvažují o návštěvě?

Přijďte se podívat, co znamená dovolat se boha, který není u moci, a kata který je tak rozdvojen, že myslí jen na jedno.

Myslím si, že pátek je jako stvořený k návštěvě divadla a doufám, že Vás Petr k takovéto návštěvě navnadil. Děkuji mu za rozhovor a budu se s Vámi všemi těšit na viděnou.

U tohoto článku nemůžete přidávat komentáře.