Rozhovor – Jana Bergerová

DiAj se zúčastnilo postupové přehlídky POPAD s hrou Druhá smrt Johanky z Arku. Herečka našeho souboru a představitelka hlavní role Johanky Jana Bergerová získala čestné uznání odborné poroty. Přinášíme Vám s ní krátký rozhovor.

Jsi držitelkou čestného uznání za výkon v roli Johanky ve hře Druhá smrt Johanky z Arku. Jaké máš z ocenění pocity?

Lhala bych, kdybych řekla, že mě to nepotěšilo. Potěšilo a moc. Vážím si toho. Je to pro mě takové znamení, že jsem nezvolila úplně špatnou cestu.

 

Tvoje postava má ve hře velmi těžké morální dilema. Jak jsi tuto hereckou výzvu uchopila? Jak by měl divák Johanku vnímat?

Nejdřív jsem jí uchopila velice šťastně. Byla jsem nadšená, že si zahraju Johanku, že mám možnost nahlédnout do života takové  postavy s tak silným příběhem jako má právě Johanka… pak jsem ale hodně rychle pochopila, že to nebude procházka růžovým sadem, jak jsem si naivně myslela.

Zjistila jsem, že je to velká výzva a zodpovědnost pokusit se o ztvárnění Johanky. Takže jsem spadla z toho krásného obláčku někam do bahna, na nějakou cestu, která byla trnitá, moc dobře se tam nešlo, nevěděla jsem ani kam vede, do toho mi v hlavě zněly myšlenky jako: jasně, v pohodě, to dám – sakra, nevím – nedám to – už jsem na to přišla –  vlastně to vůbec nechápu – jo, aha, takhle – nee, nezvládám to! – vím – nevím – cože? Zítra premiéra? Ne! Potřebuju aspoň ještě měsíc!!!

Myslím si, že by jí divák měl vnímat jako obyčejnou dívku, která stojí před těžkým rozhodnutím. A zbytek bych asi nechala na něm, ať on sám zjistí, jak jí chce vidět.

 

Jak dlouho jste hru  studovali?

Hru jsme začali zkoušet někdy v červenci a premiéru jsme měli v říjnu, takže bych řekla, že jsme to nazkoušeli za celkem krátkou dobu.

 

Byla to druhá repríza. Jaká byla před představením atmosféra? Měla jsi velkou trému?

Vyzkoušet světla, zvuk, projít si jeviště, rozmluvit se, obléct kostým, vžít se do role a šup na jeviště. Takže atmosféra je vždycky hezky divadelní.

Trému samozřejmě mám, ale když vyjdu na jeviště, tak tréma začne pomalu ustupovat – úúúúfff!

 

Pro tebe to vlastně byla premiérová účast na postupové přehlídce, což je pro divadlo do značné míry elitní typ přehlídky. Bylo něco, co tě na přehlídce, případně při představení samotném překvapilo?

Ano, to byla. Vím, že tahle přehlídka byla důležitá, ale nebrala jsem to tak, že se musím sakra snažit, že nesmím vypadnout z role, že nesmím tohle a tamto. Myslím si, že kdybych to tak brala, tak by mě to dost svazovalo a odehrála bych to ve strachu, že to něčím zkazím. Brala jsem to jako představení, na které se těším, které si užiju, do kterého dám všechno, co můžu.

Jinak mě nic zvlášť nepřekvapilo, byla to hezká zkušenost, v hezkém prostředí.

 

Odhalíš nějaký úsměvný moment ze zákulisí?

Určitě tam máme nějaké zábavné momenty, vždycky se něčemu zasmějeme, ráda bych prozradila, ale zrovna teď mě žádný příklad nenapadá – asi si to budu psát.

 

Bývá zvykem, že na POPADu zasedá odborná porota, lektorský sbor, který v letošním ročníku tvořili P. Kohutová, M. Fryč, M. Pokorný, J. Kodeš a F. Zborník. Daly ti jejich rady něco užitečného?

Ano, je to tak. Nejdřív bych teda chtěla říct, že to bylo příjemné a přínosné setkání, herec si může vyslechnout názor zkušených a výtečných divadelníků, kteří vidí každou maličkost, které by si třeba laický divák nevšiml.

I já jsem dostala nějaké užitečné rady – děkuju za ně. A snad je dobře zpracuju.

 

Jaké máš celkové pocity z odehraného představení?

Upřímně ani vlastně nevím, já jsem vždycky v jakýmsi transu, takže čas na jevišti mi strašně rychle uteče….a když je po všem, tak to ani neumím zhodnotit, protože to prostě nevím.

 

Prozradíš, kdy a kde se můžeme těšit na další reprízu?

Ano, tento měsíc máme 2 reprízy. Hrajeme 25.3. v DDM – Klub Klamovka a 31.3. v Divadle Dobeška.

Tímto srdečně zvu na některou z repríz!

 

Děkuji za rozhovor a gratuluji k získanému ocenění. To byla držitelka čestného uznání z POPADu 2017, Jana Bergerová.

U tohoto článku nemůžete přidávat komentáře.